Po obrovském úspěchu Hry na oliheň přichází na Netflix další jihokorejský hit. Peklo má ambice být temnou detektivkou a la film noir, ale často vyloženě špatný scénář mu brání tohoto cíle dosáhnout. Přesto to není podívaná k zahození.
Nová šestidílná minisérie Peklo, tedy Hellbound, je založena na stejnojmenném webovém manga komiksu. V něčem je to poznat už jenom pro jistou žánrovou stylizaci a přehnanou vážnost, s kterou se tu přistupuje k fantaskní až megalomanské zápletce. Děj pojednává o tom, že se na Zemi začnou zničehonic zjevovat magická monstra z jiného světa. Ta určí vybraným lidem, za jak dlouhou dobu zemřou, a pak si pro ně v daný okamžik přijdou. Můžou to být celé dny, ale někdy taky jen hodiny. Pak se tyto oběti setkávají s brutálně násilnou smrtí. A následně je tyto bytosti, připomínající jakési mimozemské gorily, odvedou svými paprsky do pekla.
V jinak realistickém světě minisérie se jedná o naprosto neuvěřitelný zásah shůry, který nutí obyvatele přehodnotit, co je skutečné a co ne. Opravdu existují jiné druhy inteligentní existence, než jsou lidé? Opravdu existuje peklo? A tím pádem nebe? Tyto magické útoky jsou pochopitelně zaznamenány na kamery mobilních telefonů a šíří se sociálními sítěmi, a tak v seriálu ani na moment není pochyb o tom, že by si gorilí monstra snad někdo vymyslel. Záhadná úmrtí ale i tak musí vyšetřit hlavní hrdina seriálu, detektiv Jin Kyunghun (Yang Ik-june), který má doma dospívající dceru a ve své minulosti temnou tragédii, která ho pronásleduje dodnes. Jeho manželku, kterou hluboce miloval, zavraždili a její vrah je teď po pouhých pár letech propuštěn na svobodu.
Většina fanoušků temných žánrů v takovém ději nejspíš nespatřuje žádnou velkou originalitu, ale tvůrci v čele se scénáristou a režisérem Sang-ho Yeonem (autor mj. populárního filmu Vlak do Busanu a jeho pokračování) mají s víceméně brakovým základem mnohem větší ambice a pokouší se skrz tyto nadpřirozené příšerky o jakousi společenskou sondu. Mnohem důležitější než samotná monstra tu je totiž reakce lidí na to, že se zjevují. Místní náboženské společenství připomínající sektu v čele s charismatickým vůdcem Jungem Jinsu (vynikající Yoo Ah-in) ve zjevení těchto příšer vidí Boží pomstu. Jsou přesvědčeni o tom, že lidé žijí v hříchu a že tyto brutální vraždy jsou dlouho očekávaným znamením, že se něco musí změnit.
Zajímavá tu je multimediální práce, jako je např. použití internetového formátu video-blogu, skrz který někteří fanatici reagují na poslední kruté události. V tomhle se musí Peklu uznat jeho temnost a nebojácnost. Některé scény jsou vyloženě explicitně násilné a je až fyzicky nepříjemné se na ně dívat. Především skupina „Arrowhead“ je plná těchto nemilosrdných fanatiků, kteří na internetu získávají početné fanoušky v podobě frustrovaných puberťáků, kteří vyrážejí s tyčemi a pálkami do ulic mstít se nebohým spoluobčanům za jejich údajné neodpustitelné hříchy. Tyto scény jsou jedny z nejmrazivějších, které v minisérii jsou, ale tvoří spíše výjimku.
Problémem Pekla je totiž především jeho scénář, který se dopouští mnoha klišé a špatně napsaných dialogů, kvůli kterým jinak potenciálně silné a brutální scény působí směšně a jindy prostě jenom nudně a nezapamatovatelně. Jako něco, co už jsme zkrátka na obrazovkách viděli stokrát. Vyloženě dobré nejsou až na postavu vůdce sekty ani herecké výkony, které postrádají pro krimi tak podstatné charisma a specifickou osobnost. Přesto se jedná o velmi zábavnou a v něčem také poutavou podívanou, která má svá silná místa a především slibný potenciál do budoucna. Je to jeden z těch seriálů, které se zlepšují s každým dalším dílem, a přestože samotné finále bych za vyloženě uspokojivé neoznačil, napětí a dynamika celé poslední epizody je tak silná, že by vydala dokonce za samostatný film.
Stejně tak silně působí jednotlivé linky a obrazy. Např. děsivá scéna, ve které se žena, jíž byl určen smrtelný ortel, rozhodne, že svou smrt nechá sektou Nová pravda live-streamovat na internet. Takové situace ale často vedou k uvažování o tom, kolik podobně bolestných a komplexních momentů a dilemat mohl seriál nabídnout, pokud by na něm dělal schopnější tým scénáristů. Peklu se daří sugestivně líčit a zachycovat krutost jednotlivců i davu, když se dostanou do krizových situací, kde je na ně vyvíjen psychický a fyzický nátlak. Nedokáže ale adekvátně postihnout lidskost a hloubku svých hlavních postav, a tak často připomínají jen jakési figurky na šachovnici tvůrců, kteří chtějí především ukázat akci a napětí. Jenomže proč se bát o postavy, s kterými nesoucítíme? Které se ani nezdají pořádně uvěřitelné?
Peklo tak doplácí na svou ambici. Bije se v něm přehnaná vážnost scénáře s tím, že zápletka často vyznívá nechtěně vtipně a vyhroceně. Zároveň se snaží říct nějakou důležitou zprávu o současné společnosti a krutosti lidí, když jsou v krizové situaci, ale jeho postavy nejsou dostatečně lidské, abychom to s nimi mohli opravdu prožít. Peklo prostě až příliš bojuje s tím, čím je doopravdy, tedy zábavnou a napínavou žánrovkou, kterou není problém zhltnout za těch šest hodin stopáže na jedno posezení. A na tom samo o sobě přece není nic špatně. Když v tom nebudete hledat příliš velký přesah, čeká vás další jihokorejský thriller na pomezí hororu, který možná má své chyby, ale ty nejsilnější momenty zase na hodně dlouhou dobu jen tak nezapomenete.
