Nový horor z pohraničí. V audioseriálu ANIMA děsí neviditelné zlo

Jiří Vyorálek odhaluje neslýchané hrůzy v hororovém audioseriálu, který byste si rozhodně neměli nechat ujít

Vyšetřování případu zmizení pětadvaceti osob zavádí v mrazivém hororu Anima poručíka Jakuba Willera do zapadlé příhraniční vesničky. Přijít záhadě na kloub však znamená vykročení ze známého světa s realistickými obrysy do neznámého a temného, který ten náš zcela přesahuje.

Anima je desetidílný audioseriál z produkce Audiotéky. Scénář Kingy Krzemińské společnost nejprve uvedla v polském provedení, na přelomu roku 2021 a 2022 se pak dočkali i čeští posluchači. Režisérem českého znění je zkušený dramaturg, moderátor a režisér Petr Gojda, pracovně ukotvený především v Českém rozhlase Vltava. Krom populárního žánru mysteriózního hororu láká Anima k poslechu také hvězdným obsazením v čele s Jiřím Vyorálkem a Vandou Hybnerovou v titulních rolích. Menších, ale výrazných partů se zhostili například Jana Boušková, Zuzana Kronerová nebo Jan Vlasák.

Mám za to, že současní autoři krimi, hororové či thrillerové literatury to nemají jednoduché. Po mnoha letech intenzivního vývoje těchto žánrů snad ve všech myslitelných uměleckých a popkulturních odvětvích je těžké přijít s obsahově i formálně originálním dílem. Narativní prvky se často opakují, člověk už je do určité míry otupělý vůči brutálním popisům zločinů, děsivým monstrům a podezřele opuštěným objektům. Je tedy vždy osvěžující najít dílo, v němž dobře funguje příběh i emocionální účinek, a které dokáže variace známých motivů postavit do nových kontextů. Animu považuji za jedno z nich.

Seriál napsala jeho autorka pro audio zpracování a vedle postupného rozplétání (či zaplétání?) příběhu tak netradičně ohledává i potenciál zvukového média. Roli hraje to, co postavy slyší, ale i to, co neslyší, obojí s podobně děsivým účinkem. Jak ostatně Krzemińska uvedla pro Planet Dark, inspirací jí byla noční můra, kdy zlo bylo pouze zvukem. Právě nedefinovatelná podoba hororového zla ponechává prostor naší představivosti a je o to více působivá. Imaginativní sound design, jenž vykresluje signifikantně animální zlo, je výsledkem polské produkce. Přestože v posledních dílech jsou opakující se zvukové motivy poněkud nadužívané, daří se jejich prostřednictvím gradovat napětí až do samotného závěru. Příjemně mrazivá je také atmosféra zlověstně ztichlé, předvánočně zasněžené vesničky, na kterou se, jak říká jedna z postav, „pokaždé zapomnělo“.

Příběh nestaví na prvoplánovém násilí. Objevují se známé motivy: přítomnost sevřené komunity obyvatel odlehlé vesničky, dávná tajemství a zločiny, které vyplouvají postupně na povrch, paranormální jevy i děsivé noční můry. Scénář s nimi ale pracuje funkčně, akcentuje dynamickou akci a dialogy, které místy ozvláštňuje využití nahrávek, telefonátů nebo rádiového vysílání. Zároveň se tvůrcům daří dávkovat informace postupně a střídat vypjaté a zvukově bohaté scény s intimnějšími, abychom při poslechu mohli chvílemi vydechnout.

Barvitý zvukový plán doplňují vesměs výborné herecké výkony v čele s Jiřím Vyorálkem. Perspektivou jeho vyšetřovatele nahlížíme na fungování malé policejní stanice se vším kolegiálním špičkováním i konflikty s nadřízenými, vyslýchání svědků i postupný rozklad rodinných vazeb zkoušených policistovou rostoucí posedlostí případem. Vyorálek ztvárňuje příjemně civilně vývoj své postavy od laxního policisty přes zdatného vyšetřovatele až po pološíleného a osamělého muže, horečnatě pátrajícího na vlastní pěst. Není to ostatně jeho první role v kategorii svérázného detektiva, povedená je jím načtená série audioknih skandinávské krimi Henninga Mankella nebo inscenace románu z alternativní historie Otčina v produkci Českého rozhlasu.

Jelikož až po reakcích posluchačů na poslední díl odvysílaný začátkem ledna 2022 vyšlo najevo, že příběh bude dále pokračovat ve druhé sérii, některé pasáže zatím nelze hodnotit. Především motivy podporující paranormální linku příběhu mohou působit nadbytečně, příliš rozvlekle či uměle, ale možná jejich čas a pravý význam teprve přijde – avizován je podzim tohoto roku.

Poslech seriálu Anima je příjemným (celkově téměř pětihodinovým) zážitkem. Atmosféra a sugestivnost zvukového provedení vás dokáže vtáhnout tak, že se zatajeným dechem čekáte, co se bude dít dál. O to více pak možná zaskočí, že se závěrečným dílem dostane posluchač odpovědi pouze na některé otázky. Zda finální rozuzlení celého případu nalezneme ve druhé sérii, není známo, ale já to tedy určitě budu chtít zjistit!