Strašidelné je to, co je očím neviditelné a hmatem neuchopitelné. Několik příběhů a jedna společná emoce. Dokumentaristé Brit Jensen a Jiří Slavičínský v pětidílné audio sérii sdílejí zkušenosti šesti respondentů, jež našli odvahu detailně popsat okamžiky, kdy zakoušeli opravdový děs. Obnažená emoce strachu ještě intenzivněji rezonuje v barvité auditivní formě, která vybízí k individuálnímu poslechu a prožitku – takže sluchátka na uši!
Jestli jsem před poslechem nového díla z produkce platformy Audionaut z něčeho strach opravdu neměla, bylo to z jeho kvality. Zkušení dokumentaristé Brit Jensen a Jiří Slavičínský do společného projektu přináší to, co umí nejlépe. Zvídavost a schopnost dramaturgicky uchopit i neotřelé téma prokázala původem dánská dokumentaristka ve svých pořadech pro Český rozhlas, jako jsou Velký plán či Peklíčko, které oba rovněž tematizují a analyzují emoci strachu. Jiří Slavičínský se jako zvukový mistr specializuje na precizní zachycení zvuku a to jak u výpovědí respondentů, tak také při zobrazení prostoru. Ve svých dokumentech čerpá ze zkušeností z působení v Kanadě a nebojí se funkčně pracovat s tichem, které v auditivním díle nikdy není vyprázdněné. Jednotlivé díly ANATOMIE STRACHU tak vybízejí k soustředěnému poslechu a intenzivnímu prožití, což jde proti proudu obvyklé recepce podcastů coby zvukových doplňků k jiné činnosti.
Každý z pěti dílů série přináší jeden příběh individuálního strachu – z neznámého pronásledovatele v temném lese kdesi u Marseille, ze ztráty milované osoby, z překonávání vlastních fyzických limitů, ze smrti nebo strachu o budoucnost planety. Výpovědi respondentů jsou velmi intimní, neustále zpřítomňované popisy detailů míst, kde se vzpomínky odehrávají, i škálou pocitů, které si vypravěči stále vybavují. Tvar uzavřeného příběhu a odžité i sdílené zkušenosti přesahuje emoce, jež se prostřednictvím poslechu přenáší a rezonuje s posluchačem. S Miriam a Johnnym utíkáme v panice lesem a dokážeme se vcítit do paranoidního pocitu ohrožení i ve chvíli, kdy už jsou protagonisté v bezpečí. Společně s Annou Marií zdoláváme příčku po příčce žebřík nad jevištěm, cítíme tíhu divadelního reflektoru, který táhne nahoru, a neodvažujeme si představovat hloubku pod námi. Emoci strachu doplňují v dílech Radio a Kafe také pocity bezmoci, jež doprovází zkušenost z okamžiku klinické smrti, a úzkosti plynoucí z obav o stav planety a přemíry člověkem produkovaného odpadu.
Vedle výpovědí respondentů je důležitou součástí každého dílu série také mnohovrstevnatá zvuková složka. Ta je výsledkem spolupráce s hudebníkem a zvukovým designérem Martinem Ožvoldem. Tak jako jednotlivá vyprávění atomizují emoci strachu a děsivého prožitku, jejich prostorové zasazení je složené z detailních a barvitých zvukových efektů i hudebních prvků. Vše je precizně komponováno do plastického zvukového plánu. Ten každý příběh i jeho vnímání dotváří a koresponduje s „true horror“ pojetím: prostor je někdy hrozivý a nepřátelský či děsivě neidentifikovatelný, jindy zobrazuje zdánlivě obyčejné prostředí (např. školy) s podtónem zlověstného očekávání dalšího vývoje. Působivost sdělení spočívá nejen ve verbalizovaném, ale také zvukově obrazivém vyprávění podněcujícím fantazii.
Anatomie strachu nyní vychází pod hlavičkou Audionautu společně s podcastem Terapie sdílením: průvodce moderními vztahy. Výrazněji na sebe však tato součást společnosti Bionaut upozornila již v první polovině tohoto roku true crime seriálem Pohřešovaná. Tematickou rozrůzněnost produkce však spojuje výsostně auditivní pojetí, které evokuje zvukový film. Jen jeho obraz je v hlavě každého recipienta jiný a subjektivně zabarvený. Jako posluchači se tak stáváme posledními dramaturgy díla, jež dávají tvar výsledné podobě. Mám velkou radost, že v českém prostředí vznikly tyto malé oslavy audio umění, jejichž poslech lze jen doporučit, a těšit se na další.
