První dojmy z půlnočních Varů: PROKLETÁ VESNICE

Ondřej Štindl se s námi podělil o své první dojmy z indonéského hororového hitu. Jaké postřehy si odnesl z půlnoční projekce ve Varech?

Nasajte atmosféru nočních promítání z filmového festivalu v Karlových Varech. Svoje první dojmy z titulů letošní sekce Půlnočních filmů pro nás píše filmový publicista, literát a scénárista Ondřej Štindl.

PROKLETÁ VESNICE (Impetigore, r. Joko Anwar, Indonésie, 2019)

Letošní hororové překvapení přichází z Indonésie. Maya pracuje s kamarádkou na mýtné bráně na dálnici a jednou by si chtěly otevřít obchod s módou. Jednoho večera se ale stane něco, co Mayin život navždy změní a diváka zavede do míst, která rozhodně neočekává.

Je pěkné, když film výběrem názvu hraje s publikem takzvanou rovinu. Ta vesnice je skutečně prokletá až na půdu. Jméno Impetigore taky naznačuje, že ve filmu se objeví gore. Ani v tomhle ohledu nemusí být půlnoční divák zklamán.

Filip Topol kdysi s Psími vojáky zpíval: „Nechci, aby umíraly holky, zvlášť ne hlavou dolů.“ Takto cítícímu divákovi film důrazně nedoporučuju. Ten film je horor. Je to indonéský horor. Z Indonésie pochází pojem „amok“, jeden proto v indonéském filmu trochu toho amoku očekává a jako… Dočká se ho. Ale přeci jenom, za zástěnou. No nic.

Jinak mi film víc než důkladně potvrdil jeden můj dlouholetý předsudek. Stínové loutkové divadlo je z principu divná disciplína a je rozumnější se mu vyhnout. Ale koukal jsem na to se zájmem, i když to především zpočátku působí jako nějaká lokalizovaná varianta amerického mustru. Hrdinka v nesnázích, chlapík s mačetou a tak. Postupem času jsem se ale víc soustředil na ta lokální ozvláštnění – jiné exteriéry, jiná řeč, jiná tradice, džungle natočená tak, že působí jako srdce temnoty. Autor rozvíjí až detektivním zápletku, aby se z ní nakonec s docela sympatickou drzostí vylhal. Kdosi se zjeví a oznámí: Milí diváci, bylo to takhle. A závěrečná sériová podřezávačka je na hraně parodie. Asi záměrně, vzhledem k hudebnímu žertíku, který následuje krátce po ní.

I tak má film ale nějakou váhu. Snad taky kvůli té duchařině, která je v západních hororech často používaná jako víceméně přiznaná hra. Něco, čím je možné vyděsit lidi v kině, ale tím to taky končí. Prokletá vesnice Impetigore pochází ze země, kde jsou duchové o poznání živější a člověku blíž. Víc lidí je tam bere jako součást reality, potenciálně dost hrozivou. Stejně tak nezvykle může působit i manifestace onoho prokletí z titulu, neschopnost mít zdravé děti. I tohle vyjadřuje cítění společnosti, která je spíš tradiční. V tom filmu je Indonésie možná ukázaná s ohledem na potřeby západního diváka. I tak to ale na mě v něčem fungovalo.


Další projekce Prokleté vesnice na MFF Karlovy Vary:
25.8. 23:59 Kino Čas
28.8. 23:59 Kino Čas

žádné komentáře

odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *