Posledních osm dní se ptáme českých osobností na jejich temné zážitky a osvědčené sváteční tipy. V devátém díle 12 tipů vánočních konečně došla řada i na nás.
Planet Dark od nového roku startuje podcast #firstboys o temných žánrech a hororech. V nich často přežívají jenom krásné dívky – oslavované final girls. Ale co ti, kdo umírají jako první?
Jsme redaktoři, scenáristé a producenti Bionaut Dark a jako první se umřít nebojíme. Náš podcast bude pro finalgirls, firstboys, firstgirls i všechny varianty mezitím. Budeme si zvát tvůrkyně a tvůrce temných žánrů z Česka a zahraničí a povídat si s nimi o všem, co je zrovna ve světě temných žánrů aktuální, nebo by mělo být.
Nachystali jsme pro vás mix tipů od našich #firstboys. Ať víte, co od podcastu v příštím roce čekat.
VRATISLAV ŠLAJER
filmový a televizní producent, zakladatel společnosti Bionaut a projektu Planet Dark
Od dětství mám konec roku a Vánoce spojené s dlouhou nocí a tmou, tedy přirozeně s něčím temným. Mix českého ateismu a křesťanského svátku ve mě vždycky vyvolával téměř folk hororové napětí. Vyrůstal jsem v Praze na Vinohradech a dny trávil ve vnitroblocích a na střechách mezi Náměstím míru a Karlovým náměstím (v místech kde je Prašina, jak jsem nedávno zjistil). Domů jsem se vracel až v podvečer. Prosinec pro mě vždycky byl dobou večerních dobrodružství, jejichž vrcholem byl Mikuláš a město plné čertů, dělbuchů a chaosu.
Bizarní rituál zabíjení kaprů na ulicích a krev tekoucí na chodníku kolem kádí se mi ve třinácti letech spojila s předčasným sledováním filmu Lucia Fulciho Dům u hřbitova a Vánoce už nikdy nebyly stejné. Od dětství jsem vnímal strach jako důležitou součást života, temnota se mi spojuje s humorem, vánoční svátky a konec roku nevnímám jen sentimentálně, ale i jako chvíli obav z toho co přijde příští rok. A překonávání strachu a obavy z nového a neznámého je osvobozující a posouvá mě dál.
Atmosféru mikulášského běsu mi nedávno skvěle připomněla knížka Lukáše Csicselyho s ilustracemi Nikoly Logosové Předvečer svatého Mikuláše. Vánoce mám zase spojené se sváteční duchařskou povídkou Chalese Dickense Vánoční koleda a každý rok se k ní vracím, zejména v audio podobě. Skvělá je česká verze namluvená Josefem Somrem na Audiotéce, nebo letošní novinka načtená Hughem Grantem na Audible, která se vyrovná i starší klasice od Tima Curryho.
Na letošní Vánoce bych doporučil film Chata od tvůrců skvělého Dobrou, mámo. Příběh rodiny, která se na svátky vydá na opuštěnou chatu, pracuje s tíživou atmosférou stejně působivě, jako jejich první snímek. Film můžete vidět na HBO GO nebo iTunes. K Vánocům se hodí i naše sado-maso romance Psi nenosí kalhoty, která vás dojme i vyděsí na Aerovodu. Kdyby byla otevřená kina, doporučil bych vám před koncem roku dokument Králové videa. Nejde přímo o horor, ale dokument o éře jednohlasného dabingu v 80. letech v Československu, kde na VHS samozřejmě nelegálně kopírované horory nechyběly.
Svátky mám spojené s rodinou, to ale neznamená, že s dětmi nesledujeme temné a strašidelné příběhy. Klasika jsou Ukradené Vánoce (na iTunes), Gremlins (iTunes), torture porn Sám doma (v klasickém českém dabingu na iTunes), zábavná (a ne tolik strašidelná) je novější norská pohádka natočená v Česku Cesta za králem trollů (k vidění na Prima Play, Aerovodu nebo iTunes). A když by bylo temnoty příliš, pomůže samozřejmě Smrtonosná past na iTunes a nebo můj super oblíbený vánoční a mírně zneklidňující recitál Billa Murrayho a Sofie Coppoly Very Murray Christmas na Netflixu. A ačkoliv není Vánoční, k Vánocům se určtiě hodí sledovat náš starší film Kdopak by se vlka bál, který je teď nově na Netflixu.
Příští rok toho v Bionautu a Planet Dark chystáme hodně, temnoty se nebojíme. V kinech bude mít premiéru Hrana zlomu, celovečerní debut Emila Křižky, autora krátkého hororu Ruchoth Raoth. Chystáme pokračování webseriálu #martyisdead s názvem #annaismissing, v létě půjde do kin komedie Andyho Fehu, režiséra Nenasytné Tiffany s názvem Shoky & Morthy: Poslední velká akce. Premiéry se snad dočká i poslední řada seriálu Dáma & Král. Pracujeme na scénářích hraného seriálu Jinací, připravujeme další film Andyho Fehu Karanténa Zlín nebo seriál Ema mele maso s Martinou Babišovou. Na Planet Dark spustíme hned několik novinek: podcast o hororech #firstboys nebo audio sérii Jinací. Rozjedeme také kolekci krátkých hororových filmů, audio povídek a novel nazvanou Stopy hrůzy. Vůbec prvním počinem této série bude lovecraftovina Hrůza v Dunwichi načtená Miroslavem Krobotem se zvukovým designem studia Needles a v režii Robina Kvapila. Na to se opravdu těším.
PETR KOUBEK
filmový a televizní scenárista a dramaturg ve společnosti Bionaut, moderator a spoluautor koncepce Planet Dark
Hned úplně první knížka, kterou jsem v životě přečetl, bylo Strašidlo cantervillské od Oscara Wilda. Příběh se temnoty sice dotýká, především si z ní ale dělá legraci. Staletí starý duch zámku se snaží strašit mladou a moderní rodinu, která na duchy prostě nevěří. Už je to víc než dvacet let, co jsem tuhle knížku s ilustracemi Cyrila Boudy vzal úplnou náhodou do ruky a pořád se k ní musím vracet. Myslím, že krásně ukazuje, jak blízko k sobě strach a legrace mají a hlavně měly mít. Právě legrací se proti strachu totiž bojuje úplně nejlíp. K Vánocům se hodí krásně, protože její hlavní téma je, kromě utahování si z duchařských historek, pochopení a smíření. Když se může smířit středověký duch s moderní anglickou rodinou, může se smířit úplně kdokoliv.
Vlastně velmi blízko je i film, který je pro mě naprosto zásadní, a ke kterému se pravidelně vracím – Neviňátka. V roce 1961 ho podle ikonické knihy klasika anglické duchařské školy Henryho Jamese natočil Jack Clayton. Kniha Utažení šroubu patří k hororovému kánonu a film jí nezůstává vůbec nic dlužen. Scénář byl nejdřív napsán jako divadelní hra, které se pak ujal sám Truman Capote, ale jeho filmová podoba je podle mého jedním z nejlepších hororů vůbec. Příběh vychovatelky, která si je čím dál jistější, že její svěřence posedli démoni, na mě působí dodnes. Už při titulní písničce O Willow Waly mi vždycky běhá mráz po zádech. Myslím, že tenhle film (a ideálně i předlohu) by měl znát každý fanoušek hororu.
Na Vánoce taky pravidelně vzpomínám na dvě pohádky. Moje babička z Vysočiny byla učitelka češtiny, literatury a dějepisu. Od malička mi tak četla nejrůznější báje a pověsti. Možná právě ona je jeden z důvodů, proč dneska vzniká seriál Jinací, který na středoevropských pohádkách a mýtech stojí.
Ta první je Čarodějův učen. Na Vánoce si pravidelně pouštím animovaný film od Karla Zemana. Nemyslím si, že v Čechách máme temnější pohádku, natož animovanou. Vracím se ale i ke knize Otfrieda Preußlera, který na začátku sedmdesátých let lužickou pohádku převyprávěl a je ještě mnohem temnější, než jak ji zpracoval Zeman.
Příběh toulavého chlapce, který se připlete do Černého mlýna, kde se začne učit čarodějnictví a nakonec přemůže i svého učitele, mě fascinuje natolik, že jsem viděl všechna jeho zpracování, ke kterým jsem se dostal. Od knih, filmu, rozhlasu, divadla až třeba po balet. A teď společně s Markem Najbrtem připravujeme film Divoký hon, který tak trochu na Čarodějova učně navazuje. Ptá se, co by se stalo, kdyby se chlapec po letech experimentování s černou magií vrátil domů.
Ta druhá pohádka se, pokud vím, nikdy nedočkala zpracování. Možná je příliš temná, ale od babičky jsem ji chtěl vyprávět nejčastěji. Je o hradu Lichnice a rokli, která padá hluboko od jeho hradeb.
Kdysi tam prý bydlel šlechtic, který si zoufale přál syna. Narodila se mu ale jen jediná dcera – Milada. Otec se odmítl s osudem smířit a dal dívce chlapeckou výchovu. Brzy tak ovládala meč i jízdu na koni líp, než většina rytířů. Stala se z nich nerozlučná dvojice.
Jedné noci ale otce při návratu z lovu zastihla divoká bouře. Už byl u domovských hradeb, když udeřil hrom, jeho kůň se splašil a i s hradním pánem zmizel v Lovětínské rokli. Zoufalá Milada nestačila otce ani pohřbít a už se hrnuli zájemci o její ruku. Rozkřiklo se totiž, že rozsáhlé panství potřebuje nového panovníka. Dívčin smutek se rychle přetavil v nenávist a vztek a nápadníkům vymyslela nesplnitelný úkol: Vezme si toho, kdo se na ostrohu nad Lovětínskou roklí třikrát se svým koněm otočí.
Kopyta se na hladkém kameni smýkala a stejně jako její otec, mizeli uchazeči jeden po druhém v rokli. Jednoho dne se na hradě objevil nápadník, který Miladě připomněl otce. Byl silný, rozhodný a snad se mu i podobal. Miladě se líbil a chtěla ho ušetřit nebezpečné zkoušky. Mladík se ale otci podobal i statečností a trval na tom, že zkoušku podstoupí. Vyrazil na ostroh a bez jediného zaváhání se s koněm třikrát otočil. Milada ho vítala s otevřenou náručí a ptala se, jak nemožnou zkoušku zvládl. Rytíř ani nesestoupil z koně a pronesl: „Nechal jsem svého koně okovat drahokamy, které jsou stejně tvrdé jako tvoje srdce.“ Než se vzpamatovala z překvapení, rytíř proklál její srdce šípem z kuše. Milada padla na místě mrtvá a o tajemném rytíři už nikdo nikdy neslyšel.
ŠTEFAN TITKA
filmový a televizní scenárista ve společnosti Bionaut, spoluautor koncepce Planet Dark
Možná trochu nudně jako první věc doporučím tu nejklasičtější knihu: Vánoční koledu od Charlese Dickense. Každý rok se k ní sice nedostanu tak jako Vratislav, ale pořád je to pro mě kouzelná záležitost. Jestli vyloženě nevymyslela, tak minimálně pomáhala ustavit základní motivy a atmosféru, které si s Vánoci dodnes spojujeme. Nakladatelství Petrkov loni vydalo v novém překladu krásně ilustrované vydání, kterému jsem letos neodolal. A stejně tak asi neodolám doporučení Andyho Fehu na loňskou BBC adaptaci, kterou jsem ještě nestihl.
To, jak moc je všechno prostoupené dickensovským étosem, dokládá i vyloženě dickensovsky laděná vánoční epizoda Akt X – Jak duch ukradl Vánoce, na kterou jako velký fanoušek seriálu nedám o svátcích dopustit. Napsal a režíroval ji Chris Carter, samotný tvůrce seriálu, a je to znát. Příběh se odehrává na Štědrý den ve strašidelném domě „kdesi v Marylandu“, kam Mulder se Scullyovou přijíždějí vyšetřit letitou záhadu smrti dvou milenců. Carter dokázal do epizody dostat nejen atmosféru plnou vánoční nostalgie, tajemna a sentimentu, ale hlavně na krátké ploše podrobil své postavy díky dvěma poťouchlým duchům stručné, za to velmi přesné „psychoanalýze“ a obnažil tak jejich největší obavu – strach ze samoty. A to všechno navíc zábavnou formou. I po letech je to zkrátka výborně vystavěná epizoda skvěle definující chemii mezi nejznámější dvojicí agentů FBI. A ten konec – do dneška mi vrtá hlavou, co na konci Mulder dává Scullyové za dárek!
Nezapomněli jsme na něco? Na Kevina! Téhle klasice nedokážu prostě říct ne a těším se na ni každý rok. A jestli chcete namítnout, co je na Sám doma temného, zkuste si někdy na hlavu nechat pustit kovovou rouru, zapálit hlavu letlampou nebo propíchnout nohu hřebíkem. Proložit první a druhý díl letos můžete skvělým netflixovským dokumentem z cyklu Movies that made us, který vám o vzniku téhle klasiky poodhalí spoustu věcí, co jste možná ani netušili. Jako třeba že u natáčení držkopádů Harryho a Marva se nikdo ze štábu nesmál a spíš trnul hrůzou nad osudy kaskadérů. Nebo že nechybělo moc a jeden z nejúspěšnějších rodinných filmů v historii vůbec nevzniknul kvůli problémům s rozpočtem. A nebo – a to je pro mě těžké jenom vyslovit – že Marva málem nehrál Marv (!).
Rok 2020 pro mě byl doslova temný. Dokončil jsem totiž scénář k chystané filmové adaptaci knižního bestselleru Vojtěcha Matochy Prašina o fiktivní pražské čtvrti, kde nefunguje žádná elektřina. A mám velkou radost, že se z prašinské temnoty nevyhrabu ani v novém roce, protože se v Bionautu vrháme na druhý díl s podtitulem Černý merkurit, který je, jak už to u dvojek bývá, ještě temnější a výpravnější. A když už mluvíme o pokračováních, co jsou temnější a výpravnější – po delší pauze se na televizní obrazovky v příštím roce vrací seriál Dáma & Král s Terezou Hofovou, Michalem Daleckým a Matějem Hádkem v hlavních rolích. Už teď jsem zvědavý na reakce – finále myslím hodně lidí překvapí.
JAKUB KOŠŤÁL
filmový a televizní producent ve společnosti Bionaut, spoluautor koncepce Planet Dark
První věc, kterou si vybavím, když se řekne vánoční film, je klasická česká pohádka S čerty nejsou žerty. Spoustu let zpátky jsem se u ní i bál. Pro mě je to pořád jedna z nejlepších tuzemských pohádek, která prostě nestárne. Kdo ji letos nestihl v televizi, může to dohnat s restaurovanou verzí na Prima Play.
Ze zahraničních “temnějších” pohádek, ke kterým se doma pravidelně vracíme, mám nejradši hvězdně obsazený výpravný snímek Hvězdný prach podle stejnojmenné knižní předlohy Neila Gaimana. Najdete ho na iTunes. A když už jsme u toho Gaimana, doporučuju oprášit skvělého Sandmana, ať už jako komiks nebo audio verzi, protože příští rok nás čeká jeho seriálové zpracování od Netflixu.
Neodpustím si ještě jedno doporučení, které ale s Vánoci moc nesouvisí. Během letošních lockdownů mě fakt potěšil seriál Co děláme v temnotách vycházející ze stejnojmenného filmu tvůrců Jemaine Clementa a Taiky Waititi. Ti představili jednoduchý nápad mockumentu o životě upírů v dnešní době. Skvěle to funguje, je to vtipné a nečekaně svěží. První dvě série jsou dostupné na HBO GO a v květnu příštího roku k nim přibude třetí.
JAN GÁL
hlavní editor Planet Dark
Emil Křižka tady před pár dny hovořil o tom, jak v dětství při sledování Lesního ducha poznal možnou sílu filmového díla. Mám podobný zážitek. Když mi bylo pět, poprvé jsem viděl Věc Johna Carpentera. Tehdy jsem se uprostřed noci krčil za křeslem a na tajňačku sledoval, na co koukají dospělí. Dodnes si živě pamatuju tu směsici pocitů – adrenalin z toho, že budu přistižen, čirou hrůzu vyvolanou děním v televizi a naprostou fascinaci praktickými efekty, které snad museli být skutečné. Nebyl jsem s to, pohnout se z místa. Nic podobného jsem jaktěživ neviděl a zapřísáhl jsem se, že už ani vidět nechci.
Vydrželo mi to stěží rok. Zvědavost byla silnější. Spolu se sousedem a spolužáky jsme se ve filmotékách rodičů hororové videokazety a podezřelé tituly. Filmy jako Noční můra z Elm Street, Pátek třináctého, minisérie To, Démoni, Páter Thomas nebo Kanibalové mi otevřeli úplně nový svět. Ve škole jsem byl za exota, ale bylo mi to jedno.
Přirozeně, fascinace temnými věcmi mě přerostla a stala se taky nedílnou součástí Vánoc. Pídil jsem se po všech svátečních klasikách a všemožných vánočních obskurnostech. Bohužel, většina z nich za moc nestojí. Jestli se ale k něčemu opravdu rád vracím, tak ke kultovce Boba Clarka Černé vánoce (u nás dostupná jen na DVD a pouze s českým dabingem), slizké nechuťárně Ďábelský kruh (v originále Silent Night, Deadly Night 4: Initiation, u nás bohužel nedostupné), nadmíru hravé hororové komedii Krampus: Táhni k čertu (Google Play, iTunes), skvostnému francouzskému home invasion Vánoční teror (online momentálně nedostupný) a svátečnímu zombie muzikálu Anna a apokalypsa (v tuzemsku opět nedostupná).
Důležitou součástí mého dětství byli také agenti FBI Mulder a Scullyová, takže za nejosvědčenější vánočním kousky mám právě Akta X. O epizodě Jak duch ukradl Vánoce už se rozepisoval Štefan, zmíním proto sváteční dvojdíl Vánoční koleda a Emily, který mám snad ještě raději. Celý příběh působivě rozvíjí nejen mytologickou linku únosu Scullyové, ale i mimozemskou klonovací konspiraci. Navíc pokaždé dokonale uvolní moje slzné kanálky. Zmínit musím i sváteční speciál ze spřízněného seriálu Chrise Cartera Milénium, kterým je epizoda Půlnoc století. Ta se zaměřuje na okolnostmi rozpolcenou postavu Lance Henriksena, kterého dohání vlastní minulost. Temný, přízraky napěchovaný díl zachycuje atmosféru svátků stejně efektivně, jako halloweenská epizoda Prokletí Franka Blacka.
Čirou esenci Vánoc pro mě představuje John Williams a jeho hudba k diptychu Sám doma. Nic nevystihuje sváteční náladu tak dokonale, jako Williamsovo hravé score plné nebývalých emocí. I když si čas od času nestihnu pustit filmové trampoty McCallisterů, na obě alba nedám nikdy dopustit. V posledních letech mi k nim přibylo ještě jedno, a to soundtrack ke zmiňovanému Krampusovi od skladatele Douglase Pipese. Jeho hudba je přesným opakem té Williamsovy. Místo pozitivních tónů hledá v rozjitřených koledách ty nejtemnější možné polohy a klasické sváteční songy přetavuje do nádherně zlověstných melodií. Kompletní OST si můžete poslechnout na Spotify, kde najdete i původní vydání soundtracku k prvnímu dílu Sám doma.
ČTĚTE TAKÉ
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 01 PAVEL SOUKUP
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 02 PETR JANEČEK
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 03 JANA PLODKOVÁ & JITKA RUDOLFOVÁ
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 04 ANDY FEHU
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 05 BRIT JENSEN
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 06 ŠTĚPÁN KOZUB & EMIL KŘIŽKA
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 07 MAREK NAJBRT
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 08 TEREZA HOFOVÁ
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 10 ESTER GEISLEROVÁ, JOSEFÍNA BAKOŠOVÁ A JOHANA OŽVOLD
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 11 MARTINA BABIŠOVÁ
12 TIPŮ VÁNOČNÍCH: 12 PETRA BUČKOVÁ
VÁNOČNÍ TEROR | OSM TIPŮ PRO MRAZIVOU SVÁTEČNÍ ATMOSFÉRU
